VÍR OSUDU - kapitola 1 Uvědomění
...Multi Multa Nemo Omnia Novit...
(Každý něco ví, ale nikdo neví vše)
Harry se vzbudil poměrně brzy ráno, na což obvykle nebyl moc zvyklý. Většinou ho budil Ron a měl jen tak tak chvilku na ranní očistu a museli rychle běžet do sálu na snídani, kde do sebe narychlo nasoukali nějaké jídlo a hned museli běžet na první hodinu.
Pokoušel se ještě zavřít oči a spát, ale už mu to nešlo. Nevadí, pomyslel si a vstal, aspoň jednou se v klidu vysprchuje a když mu to čas dovolí, pořádně se nasnídá a klidně bez Rona.
Oceňoval, když měl chvilku jen pro sebe a většinou jich moc neměl.
Ne že by si stěžoval, přítomnost Rona a Hermiony mu byla milá, byla to nerozlučná trojka už od prvního ročníku a za nic na světě by ty dva nevyměnil, ale občas potřebuje být člověk sám se svými myšlenkami a s některými by se ani těm dvěma nesvěřil, byly totiž, nooo poslední dobou takové divné.
Teda ne úplně divné, ale prostě takové, které by ti dva asi moc nepochopili.
Zřejmě se totiž zamiloval, zamiloval se do nejnepravděpodobnější osoby, která přicházela komukoliv na mysl, kdyby o tom někomu řekl, totiž do svého učitele, navíc do toho nejstrašnějšího na celé škole - Severuse Snapea.
Tuto skutečnost si s hrůzou uvědomil teprve nedávno, když se vzbudil uprostřed noci a uvědomil si svůj sen, kdy se v něm vášnivě miloval s nádherným mužem s dlouhými tmavými vlasy a krásným tělem. Ten sen se mu zdál už několikrát, ale v tom posledním teprve uviděl tu tvář, - tvář profesora lektvarů. Vzbudil se zpocený a mokrý s obrovskou erekcí, kterou by mu záviděl kdekterý muž trpící nedostatečnou topořivostí. Nikdy v životě by neřekl, že ho dokáže mít tak velkýho
Zpočátku si nedovedl vysvětlit, proč objektem jeho nočních snů a erekcí je zrovna Snape, ale postupem času, kdy si na hodinách lektvarů začal víc všímat toho muže, mu to došlo.
Měl pěknou štíhlou postavu, dlouhé smyslné prsty a vlasy nebyly vůbec mastné, byly hladké a lesklé. A vůbec celá ta postava, ta osobnost hrdého,vznešeného a hrůzu nahánějícího muže mu byla příjemná. Čím víc ho pozoroval, tím víc se mu líbila ta tvář tvrdšími rysy, skobovitý, ale vznešený nos, pronikavé černé oči pod přísným obočím. Miloval ten pocit nedostižna, který ho vždy přepadl, když kolem něj prošel, ten závan erotična, který sice nebude nikdy vlastnit, ale může o něm snít, kdykoliv se mu zachce. Byl spokojený, měl svého idola, ke kterému vzhlížel a kterého mohl bezmezně milovat, aniž by o tom někdo věděl.
Bylo mu jasné, že je to jen jeho fantazie, že Snapea nikdy nebude mít doopravdy, jak by taky mohl, kdyby se to Snape dozvěděl, asi by ho začaroval do hranaté kuličky, nebo by ho seřval tak, že by měl až do smrti zalehlé uši a třas v rukou a to fakt Harry nechtěl. Chtěl jen o něm snít a vytvářet si s ním svoje fantazie, ve kterým si s ním mohl dělat co chtěl, milovat ho jak chtěl a mít ho ve všech pozicích a příbězích, které si vysnil a to mu muselo stačit. Byl s tím ale smířený a spokojený. Nepřipadal si tak sám.
Harry si povzdechl a po důkladné sprše se odebral do velkého sálu na snídani, předpokládal, že tam bude první, - nebyl. Jako na potvoru na svém učitelském místě zahlédl zrovna toho, o kom se mu zdálo, Severuse Snapea .
„ Dobré ráno pane profesore, řekl nesmělým hlasem a pokývl hlavou na Snapea a zadíval se mu malinko déle do jeho černých očí.“
„ Pottere“ , kývnul na něj Snape a dál se věnoval své snídani, kterou měl před sebou. Jako obvykle to byla černá káva a toust se šunkou.
„ Co tady dělá ten kluk tak brzo, pomyslel si Snape, nikdy takhle brzo nechodí, a proč na mně tak civí, není se mnou něco v pořádku? Nenápadně se prohlédl, jestli nemá špatně zapnuté knoflíky a ve lžičce na kávu zkontroloval, jestli mu na tváři třeba nezůstalo kousek másla z toustu. Neshledal na sobě nic neobvyklého a dále se tím nezabýval. Vzal si vedle ležící časopis a jal se číst článek o novém postupu lektvaru proti zapomětlivosti, který ho zaujal.
V tu ránu se s ohromným rachotem rozlétli dveře do síně a dovnitř vtrhnul uřícený Filch a vykulenýma očima, ve tváři se mu zračila hrůza a lapal po dechu.
Rozhlédl se kolem, zaměřil své vytřeštěné oči na Snapea a zasípal „ P..p..profesore …Snape,.. pomoc!.., dole….něco..je „
Snape vstal, podíval se na Filche a řekl „ Co se děje Filchi? Uklidněte se a řekněte mi , co se stalo“
Harry zůstal s otevřenou pusou zírat na Snapea a Filche a čekal, co se z tohohle rozhovoru vyvine.
„ Ve sklepení pane,… něco je ve zdi,…jako vír, stahuje to věci, sebralo to paní Norissovou, pomozte!!“ zařval Filch.„ Dobře, jdu se na to podívat“ řekl Snape a rychlým krokem se vydal ke dveřím za Filchem, který už se otočil a čekal na Snapea, aby mu ukázal kudy se vydat. Oba zmizeli za dveřmi.
„ Tohle si nesmím nechat ujít“ pomyslel si Harry a vyběhl za nimi. Byl zvědavý, co se mohlo stát , ale snažil se být potichu a kus za nimi, aby si ho nevšimli. Věděl , že by ho Snape okamžitě poslal zpátky do síně. V tomhle byl profesor lektvarů nekompromisní, nesnášel, když se někdo pletl do věcí, do kterých mu nic není. Naštěstí oba muži téměř utíkali a nevšimli si, že kus za nimi běží i Harry.