VÍR OSUDU - kapitola 2 Vír
......Ratio fatum vincere nulla valet......
(Žádný rozum nedokáže přemoci osud)
Běželi dolů chodbou ke sklepení. Harry už tyhle chodby nepoznával, nikdy v nich nebyl, a ani neměl důvod. Hrad měl spoustu chodeb a jen Merlin věděl, kolik jich vlastně bylo. Možná to věděl i Brumbál, ale o tom Harry nechtěl polemizovat.
Zdálky byl slyšet temný hukot, jako když se hrál zápas ve famfrpálu, ale tak trochu jiný, temnější.
Čím víc se přibližovali, tím víc mu připadal zlověstnější.
Harry, i když byl plně zaměstnán během a sledováním mužů před sebou, si nemohl nevšimnout, jak to Snapeovi sluší, když se rychle pohybuje, jak za ním vlaje jeho černý hábit a vypadá opravdu velmi impozantně.Docela litoval, že ten plášť na sobě měl, chtěl by vědět, ba si i představoval, jak asi vypadá Snapeovo pozadí při tomhle téměř atletickém výkonu. Jak se pohybují jeho půlky při rychlé chůzi a třou se o sebe, jedna nadskakuje nad druhou a zase zpátky…uhmmmm
„ Uklidni se Harry…!“, pomyslel si a na tváři se mu objevil jemný úsměv, v tu chvíli si připadal opravdu jako pitomec, zamilovaný pitomec. V duchu se uchechtl.
Hukot se blížil.
Harry byl za oběma muži asi dvacet metrů a pořád si dával pozor, aby se náhodou jeden z nich neohlédl a neviděl ho, oba byli ale docela rozrušení a Filch pořád dokola něco vykřikoval, ale Harry mu nerozuměl. Jeho výkřiky začali splývat spolu se zvukem, který se nyní zdál už velmi hlasitý a blízko.
Najednou viděl , že oba muži zahnuli za roh a on je ztratil z dohledu.
„ Sakra, ještě se mi někde ztratí a on nebude vědět kam jít!“ pomyslel si a ještě zrychlil běh a zrovna zahýbal za roh, když ho najednou něco nadzvedlo a táhlo dopředu.
Cítil, jakoby ho nějaký vzdušný vír táhnul pryč od zdi, házel s ním nahoru a dolů a nakonec se spolu s ním začal točit šílenou rychlostí dokola. Nemohl dýchat a nemohl ani křičet.
Koutkem oka zahlédl Snapea , jak na něj vytřeštěně zírá s nataženou rukou, jako by ho chtěl zachytit a něco křičí, nerozuměl mu ani slovo.Temný hukot pohltil všechno kolem a Harry byl obrovskou silou tažen někam pryč, točilo to s ním stále dokola. Nemohl vůbec nic dělat, točila se mu hlava, cítil, jak se vzdaluje od Snapea a pomalu ztrácel vědomí.
Snape běžel za Filchem a vůbec nevěděl, co vlastně ten protivný mudla kde viděl, a co za prkotinu si zase vymyslel. Už si zvykl na to, že Filch hodně události zveličoval a z každé malichernosti dělal Merlin ví, skoro konec světa. Zřejmě si zase Protiva vymyslel nějakou lumpárnu a školník nevěděl co s tím.
Jak se ale pomalu přibližovali dolů do sklepení, začal slyšet nějaký divný zvuk, který nevěděl, kam zařadit. Že by se přeci jen dělo něco, co neměl na svědomí duch, ale bylo to něco zcela jiného?
Povytáhl obočí a běžel dál.
Filch na něj začal křičet, že hned jak zahnou za roh, má se vlevo chytit železných tyčí, které jsou připevněny ke starým žalářním dveřím, které tam zůstali ještě z dávných dob. Nyní tam skřítkové ukládali soudky s výborným vínem, jak si Snape vzpomněl.
Dobře, udělá co chce, i když vůbec nechápal proč, což měl za chvíli přesně zjistit.
Školník zpomalil, ukázal za roh a naznačil mu,že se má hned chytit. Nemělo cenu něco říkat, hukot se stal téměř nesnesitelným a nebylo by vůbec nic slyšet.
Zatočil za roh, chytil se tyče, která se mu hned nabídla a ucítil, jak s ním něco trhlo.
Držel s oběma rukama, zezadu cítil tlak a zkusil se otočit, aby se podíval, co se za ním vlastně děje.
A uviděl to, přes celou stěnu naproti němu se zdvihal obrovský vzdušný vír, který hučel a pohyboval se velkou rychlostí dokola. Kdyby se nechytil tyče, určitě by měl sílu ho pohltit do sebe.
Vůbec nevěděl, kde se tam mohl vzít a jak s ním bojovat.
Otočil trochu hlavu a uviděl vytřeštěného Filche, jak ukazuje do víru a něco na něj křičí.
Otočil hlavu zpátky a nevěřil vlastním očím. Viděl Pottera,… POTTERA??? Jak se pohybuje na kraji víru sem a tam a jak s ním vír otáčí a pomalu ho pohlcuje dovnitř někam do zdi, ale ta zeď tam evidentně nebyla.
„Proboha , kde se tu ten kluk,..jak se…., on běžel za námi, ten idiot pitomej….!“ blesklo mu hlavou.
Pustil se jednou rukou tyče a snažil se toho pitomce chytit, křičel na něj ať natáhne ruku, ale Potter byl už moc daleko.
Zaklel… a rychle uvažoval, neznal žádné zaklínadlo, kterým by mohl Pottera přivolat zpátky. Accio fungovalo jen na neživé věci a stejně pochyboval, že by cokoliv s touhle silou dostal tímto prostým kouzlem ven. A on neměl vůbec žádný čas na to, aby vymýšlel, co by fungovat mohlo.
Prostě musí za ním, nedá se nic dělat. Nenechá toho kluka samotného, i když je to nenáviděný Potter, tohle by nemohl udělat. Třeba to bude jejich smrt, ale musel to zkusit, prostě musel.
Podíval se na Filche, pomalu se pouštěl tyče a nechal se vtáhnout do víru.
Poslední obrázek, který Snape uviděl bylo, jak na něj Filch třeští oči, a pomalu ztrácel vědomí.